Často kladené otázky – FAQ

Dotaz

Snažím se hýbat na hudbu, ale žádný hluboký zážitek z toho nemám.

Odpověď

Problém by mohl být v tom, že nepočkáte, až vás hudba sama rozhýbe.
Ve většině pojednání o tanci se zcela běžně uvádí, že tanec je pohyb na hudbu.
Tato definice tance však není úplně přesná. Taneční pohyb vzniká reakcí naší nervové soustavy na hudbu, tzn. že případný pohyb je vyvolán až následně. Podobně jako zvuk hudebního nástroje vznikne až jako následek akce hráče, tak pohyb tanečníka je reakcí až na tento zvukový podnět. Pořadí je tedy stručně následující – skladatel, notová předloha, dirigent, interpret a jeho akce, tím vytvořený zvuk, zachycení zvuku smysly, zpracování nervovou soustavou a následná případná pohybová reakce.
Bez uchopení či pochopení tohoto základního přírodního tanečního principu žádný hluboký duševní zážitek nevzniká, není z čeho.

Dotaz

Jak to udělat, abych si zatancovala s každým?

Odpověď

Žádný problém. Zatancovat si spolu může každý tehdy, pokud oba mají stejné, nikterak nepokřivené chápání tance,
to znamená přibližně totožné reakce těl vyvolané rytmickými zvukovými impulsy, hudbou.

Dotaz

Je tanec sport?

Odpověď

Může se stát sportem, stejně jako by se mohla stát sportem třeba i hra na hudební nástroj.
Vždyť i hudebník se u své činnosti mnohdy pěkně zapotí, posílí tělo, podobně jako tanečník.
Prapůvodním účelem těchto činností však není zapocení se, pouhé posílení tělesné schránky, předvádění se, či vítězství, ale zejména, co nejdokonalejší vyjádření hudební předlohy a tím vytvoření „nadpozemského“ krásna, osobního hlubokého prožitku a v dokonalé formě pak prezentace tohoto prožitku a to i s případným předáním stejného prožitku přihlížejícím tzn. plnohodnotné umění, v plné své kráse.
Pokud tedy zaměníme účel s prostředkem, může se stát z umělecké činnosti pouhý sport, a to se všemi negativními důsledky, jako jsou úrazy, zranění, předčasné ukončení činnosti, ztráta motivace, divácký nezájem, opotřebování…

Dotaz

Jak mohu tančit, když neznám kroky?

Odpověď

Jak je uvedeno v úvodu, tanec vzniká reakcí těla na hudební předlohu. Z toho plyne, že tanec ani tančení není závislé na krocích. Všechny pohybové reakce těla jsou tak vyvolané rytmem nebo hudební předlohou, a to včetně reakce rukou, nohou apod.

Je však skutečností, že v některých společnostech je zvykem vydávat za základ tance kroky (základní krokové variace) a ne rytmus či hudbu. V těchto společenstvích často slyšíme: „Nyní se naučíme kroky a pak to zkusíme na hudbu.“ Vyučování je tak zaměřeno převážně na nácvik těchto krokových schémat, a to bez přímého spojení s hudbou.
Studenti tak obracejí svou pozornost především na kroková či pohybová schémata a hudba se pro ně postupně stává pouhou kulisou jejich snažení.  Rytmus a hudba se tak přeměňuje spíše na protivníka než na zdroj tance.

Pro některé je dokonce takovéto zvládnutí krokových schémat daného tance důkazem, že už umí tančit.
Takovéto uvažování však ve skutečnosti nemá s tancem nic společného. Pohyb, bez úzké vazby na hudbu, pak více či méně připomíná jakési cvičení či kráčení než tanec. A skutečně krásný, elegantní, lehký, jakoby samozřejmý pohyb s vnitřním nádherným prožitkem je pak spíše krkolomnou a takřka nedosažitelnou záležitostí.

Poznámka: Učit se tedy kroky, či pohyby bez přímého propojení s hudbou, je to stejné, jako učit se plavat v bazénu bez vody, nebo učit se lyžovat na svahu bez sněhu, to znamená bez podstaty…